Nad krajem, zvaným Liberecký, vyšlo slunce, zakokrhal kouhout a Pingos se protáhl.Jako vždy když vstával, tak se koukl ihned před dveře, jestli tam nemá poštu.Měl to tak zařízené, že mu ji vždy podsunuli pod dveře.A byla tam! Vstal tedy a přešel k obále a zvedl ji.Byla na ní úřední pečeť.Netrpělivě ji otevřel a četl.Po přečtení mu zůstala pusa dokořán.Už nebyl jen Pingos, ale najednou byl Pingos!
Otevřely se dveře a do kanceláře vešel velitel.Nemusel nic říkat jen se podíval na svou osobní sekretářku a ona už věděla co má zařídit - kávu a teplé loupáky z pekárny, jako obvykle.Přešel místnost a vkročil do své kanceláře, zavřel za sebou dveře a usedl do křesla. "Klid, konečně jednou o5 klid." pomyslel si Pingos, "Už ani nevím jak je to dávno, co jsem zde seděl poprvé..." Ozvale se tiché zaklepání na dveře. "Vstupte" Dveře se otevřely a v nich stála paní Hrubešová, velitelova osobní, velice přitažlivá, seretářka.V rukou nesla tác s kávou a loupáky.Donesla je před velitele a odcházela.Už už zavírala dveře když se ozvalo:"Petro, prosím svolej Tirta, Knihta, zemicje, Daga, anubise, Kralicka a Secca.V 9 hodin ať jsou v konferečce.Díky." "Ano, pane."
U kulatého konferenčního stolu (Pingos si ho nechal privezt zakazkou az z anglie a je to presna kopie artusova stolu) sedělo 7 lidí...Pingos - velitel (ten stál), Tirt - zastupce, Kniht - senator a pak generálové Secco, Dag, zemicj, anubis a Robertosz. "Svolal jsem Vás sem, jelikož jsem si uvědomil, jak dlouho již tento kraj vedu.A také bych Vám všem chtěl poděkovat.Zejména zde Tirtovi, ktery tu je se mnou již od začátku, ale také nesmím zapomenout na ostatní...Kniht, Secco, anubis, Robertosz a Vy vsichni.Moc Vám děkuji, jak za hlasy, tak za to že jste za mnou stály, a že jsme jako vláda dobrý tým...Děkuji je mi ctí..." dokončil svůj monolog velitel Libereckého kraje, Pingos.Otočil se k oknu a zadíval se ven, jak sněhové vločky dopadají na zem a končí tak svou leteckou kariéru v břečce...Koukl se do dáli, dál za město a představil si, jak by to bylo pěkné, kdyby stál jednou na tom pomyslném žebříčku všech krajů úplně nahoře...
Do kanceláře velitele vstoupil anubis.Bylo zde pritomno ještě pár lidí z vlády. "Ehm-ehm...Pane?" ozval se anubis. "Ano?" "Pane...Chtěl bych tu přede všemi rezignovat...Není to z důvodu, že by se mi zde nelíbilo, ale musím...Mám k tomu své důvody..." Nastalo ticho.... Ovšem ne na dlouho... "Cože?A z jakého důvodu?No tak to si snad z nás děláš srandu...."Všichni se překřikovaly, takže z toho byl jen hluk. "Ticho!" zakřičel Pingos a místnost ztichla. "Povídej, anubisi." anubis začal vyprávět... *****Důvody jsou však vetšině skryty***** Když dopověděl, rezignoval...
"Takže jak jste si všichni všimly, novým generálem jsem jmenoval nirvanu.Má někdo nějaké připomínky?" oznámil Pingos. Povstal Kniht."Gratuluji ti k postu generála...Vítej mezi nás" a znovu usedl.Ostatní členové vlády, taktéž povstali a pogratulovali.
Tirt pokukoval po Petře, sekretářce Pingose. "No tak Tirte, je to jeho osobní sekretářka...Co ty by jsi na ní měl." zasmál se Dag. Tirt se ušklíbl: "No když nic jinýho, tak aspoň pár příjemně strávených chvil." "No dělej jak myslíš.Třeba ji někam pozvi." poradil Dag a odcházel. "Jako bych nevěděl co mám dělat." zavolal na něj ještě Tirt.
Tirt přišel tiše jako myš a steně tiše a dalo by se říci i nenápadně objal Petru kolem pasu.Ta se otočila a vydala k Tirtovi velice jednoznačný úsměv. "Tak jak dnes končíš v práci?" zeptal se Tirt. "Už teď. " mrkla na Tirta Petra. "Ale jestli nás uvidí Pingos, tak bude řádit." "Proč?Jsi snad jeho majetek?" "Ne, ale on si to tak tochu myslí..." Nikdo by nečekal co se v této chvíli stane.Každý by čekal polibek, či tak něco, ale kdo by čekal, že se najednou a znenadání ve dveřích objeví Pingos. A bylo ticho...Ale jen chvíli... "Tak to si snad ze mě děláš srandu..." začal Pingos rádoby klidným hlasem. "Absolutně nevim o čem mluvíš." odpověděl úplně klidně Tirt. "Sakra Tirte, ty tady stojíš a objímáš moji sekretářku a nevíš o čem mluvim?" to už Pingos nemluvil ani zdánlivě klidným hlasem, ale řval jak tur...Byl celý rudý v obličeji...To Tirta rozzuřilo... "Hlavně mě ty nic nevyčítej...Ty ne...Sakra a co je ti vubec po tom?Chodíš s ní?Nebo je to tvůj majetek?Nebo snad co?No řekni, ty s*áči..." řval na Pingose Tirt. "No...já...to..." začal koktat Pingos. "Nevíš, co?!" přidupl si na chudáka velitele Tirt.Pingos se začervenal a cosi zamumlal - znělo to jako "Já ji miluju" "Víte co?Oba dva?Jděte do háje!" utekla skoro s brekem Petra... Oba dva stáli a koukali...Jako blbci...Pak se na sebe jen podívali a oba odkráčeli pryč...Každý jiným směrem...
Dag si seděl poklidně ve své kanceláři a zrovna psal ímejl vyzkumnému týmu, když se dveře jeho kanceláře rozletěli a dovnitř vběhla brekem zarudlá Petra...Dag pouze otevřel ústa, ale nestihl nic říct.Petra se mu ihned vrhla do náruče a vše mu vyprávěla...
Tirt byl velice rozčilen a nevěděl co má dělat...Chodil nervózně po kanceláři a pořád koukal na hodinky - zbytečně.
Houkl do telefonu na sekretářku, kdo je v tuto chvíli z vedení u sebe v kanceláři.Dostal odpověď, že pouze generál Dag.Tirt se tedy rozhodl, že za ním zajde a svěří se mu...Komu v tuto chvíli jinému? Dveře Dagovi kanceláře se dnes rozlítly podruhé.V nich stál Tirt, který byl sakra zmatený, že vidí Petru v generálově objetí.
"Děte už kur*a všichni do p*dele!" řekl Tirt a vztekle zabouchl dveře.
Petra ihned vyskočila a bežela za ním.
"Počkej!Stůj!Nech mě ti říct jedinou věc...Pak můžeš klidně jít!" volala za ním Petra a Tirt se zastavil.
"Co je?Povídej..." řekl chladně.
"Víš...Dag je můj bratr...A tebe hrozně miluju!"
Tirt se rozzářil a ihned ji políbil. Pingos seděl smutně v kavárně a přemýšlel.Proč zrovna já?Já ji miluju a ona?Ona -> Tirt.No ale co se dá dělat.Můžu bejt jen maximálně smutnej...Ne vlastně maximálně se můžu pověsit...Smutnej je stupeň předtim.
"Ahoj.Je tady volno?" zeptala se krásná dáma stojící před Pingosem svým medovým hlasem.
"Sa-sa-samozřejmě." zakoktal Pingos.Celý svět zmizel...Nyní byla jen ona!